Pavouk váhavě postupoval temnou chodbou vpřed. Prsty na noze opatrně prozkoumával dlaždice podlahy. Pátá dlaždice vydala jiný zvuk.
„Co by se asi stalo, kdybych na ni šlápl,“ povzdechl si dlouze a dlaždici překročil.
Náhle se odněkud ozval táhlý šelest. Glenfir ten zvuk okamžitě poznal, jelikož sám z luku také často střílel. Aniž by hlesl, mrsknul sebou na zem, jednou rukou přitom strhnul Vearmeu, druhou Pavouka. Místem, kde byl ještě před nepatrnou chvilkou Vearmein něžný krček, proletěl šíp.
Pavouk dopil druhý korbel. Zdálo se mu, že se hostinský ušklíbl, ale tomu nevěnoval pozornost - koho zajímá, co si o něm ten drzoun myslí?
Začala se mu třást ruka a na jazyku ucítil mdlou chuť. Na dně poháru bylo několik fialových zrnek. Přemýšlel, kde se tam asi vzala. „Jen kdyby se mi nechtělo tak strašně spát,” pomyslel si.